Astronomové udělali průlom v pochopení srdce naší galaxie díky dosud nejpodrobnějšímu snímku centrální molekulární zóny (CMZ), turbulentní oblasti obklopující supermasivní černou díru Sagittarius A*. Pomocí Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA), největšího radioteleskopu na světě, výzkumníci nahlíželi skrz plyn a prach, aby viděli, jak se hvězdy rodí a umírají v tomto extrémním prostředí.
Centrální molekulární zóna: Galaktická školka
CMZ je 650 světelných let široká oblast naplněná hustým studeným plynem proudícím podél vláken. Na rozdíl od formování hvězd na okraji galaxie jsou zde podmínky mnohem intenzivnější, což vede ke zrodu hmotných hvězd s krátkou životností, které často končí velkolepými explozemi supernov. Díky tomu je CMZ unikátní laboratoří pro studium galaktického vývoje.
“Toto je jediné galaktické jádro dostatečně blízko k Zemi, abychom ho mohli studovat do tak jemných detailů.” – Ashley Barnes, Evropská jižní observatoř (ESO)
Chemická složitost v extrémních podmínkách
Pozorování ALMA umožnila týmu identifikovat desítky molekul v CMZ, od jednoduchých sloučenin, jako je oxid křemičitý, až po složité organické molekuly, jako je methanol a ethanol. Tato chemická rozmanitost odhaluje bohaté procesy probíhající v této zóně. Průzkum, který je součástí ACES (ALMA CMZ Exploration Survey), poskytuje bezprecedentní pohled na to, jak molekuly přežívají a interagují v takových extrémních podmínkách.
Ozvěny raného vesmíru
Předpokládá se, že CMZ připomíná galaxie v raném vesmíru, kde vznik hvězd probíhal za chaotických podmínek. Studiem toho, jak se v CMZ rodí hvězdy, mohou vědci získat jasnější obrázek o tom, jak galaxie rostly a vyvíjely se v kosmickém čase. Tato oblast nabízí pohled do minulosti a umožňuje výzkumníkům porozumět podmínkám, které formovaly raný vesmír.
Skládání mozaiky
CMZ pokrývá na noční obloze oblast asi třikrát větší než je šířka Měsíce v úplňku, což je příliš velké na to, aby ji ALMA zachytila jediným pozorováním. Místo toho tým spojil menší pozorování z 66 rádiových antén v Chile a vytvořil tak největší snímek, jaký kdy ALMA vytvořila. Výsledná mozaika odhalila složitost, kterou ani vědci plně nepředpokládali.
Výsledky studie byly zveřejněny v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society dne 25. února.
Tento průlom znamená jen začátek pochopení jádra Mléčné dráhy. Budoucí výzkum využívající ALMA a další pokročilé nástroje bude nadále zdokonalovat naše znalosti o této dynamické oblasti a odhalovat více informací o nejextrémnějších prostředích ve vesmíru.
