Lidé jsou geneticky náchylní k vyprávění příběhů. I s pouze abstraktními formami si náš mozek vymýšlí příběhy. Tento základní impuls, prozkoumaný v knize Kevina Ashtona The History of Stories, není vtipem evoluce, ale motorem našeho chápání existence. Kniha sleduje tuto potřebu od starověkých táborových ohňů až po moderní sociální média a ukazuje, jak se vyprávění příběhů změnilo, zatímco základní impuls zůstal stejný.
Starověké kořeny vyprávění
Ashton začíná návratem k nejranějším formám vyprávění: setkáním u táborového ohně, kde starověcí lidé sdíleli vzpomínky, představovali si budoucnost a vytvářeli spojení prostřednictvím sdílených příběhů. Nebyla to jen zábava; byl to mechanismus přežití. Příběhy posílily sociální soudržnost, předávaly životně důležité znalosti a nabízely způsob, jak pochopit nejistotu světa.
Kniha se poté přesune do budoucnosti a zdůrazňuje klíčové posuny ve způsobu, jakým byly příběhy vytvářeny a šířeny. Vynález písma, tiskařského lisu a elektřiny sloužily jako technologické urychlovače, které rozšiřovaly záběr i záběr vyprávění. Základní lidská touha však zůstala stejná: najít smysl v chaosu prostřednictvím sdílených významů.
Temná stránka vyprávění: dezinformace a manipulace
Ashton se nevyhýbá temnějším důsledkům našeho nutkání vyprávět příběhy. Cituje historické příklady – například papírny v roce 1800, které používaly hadry stažené z egyptských mumií a poté skryly zdroj – aby ilustroval, jak snadno lze vyprávění zkreslit kvůli zisku nebo pohodlí.
Dnešní digitální doba tato nebezpečí umocňuje. Kniha podrobně popisuje, jak se během pandemie COVID-19 rozšířily dezinformace, což přispívá k váhání s očkováním a úmrtím, kterým lze předejít. Ještě více alarmující je, že vývoj generativní umělé inteligence hrozí, že bude ještě snazší podvádět. Realistické falešné obrázky, videa a zvuk jsou stále běžnější a stírají hranice mezi skutečností a fikcí.
Ashton varuje, že influenceři využijí tuto technologii ke zpětnému přepisování vyprávění, ke změně vnímání minulosti a manipulaci současnosti. Digitální platformy, říká, nejen odrážejí realitu, ale utvářejí ji.
Cesta vpřed: Bdělost, pochyby a pokora
Jedinou obranou proti tomuto náporu manipulace je podle Ashtonové zdravá dávka skepse. Musíme uznat svou vlastní náchylnost k falešným narativům a pěstovat ostražitost, pochybnosti a pokoru v konzumaci informací.
Není to nadějná zpráva, ale je realistická. Přesto Ashton zakončuje knihu optimisticky: naprostá hojnost příběhů, dokonce i těch, které vede nenávist, poskytuje protiváhu. „Rozmanitá krása a sláva celého lidstva“ může přehlušit hluk.
V konečném důsledku kniha slouží jako připomínka toho, že vyprávění není jen zábava, ale základní síla při utváření našeho chápání světa. Uvědomění si jeho síly, jak pro dobro, tak pro zlo, je nezbytné pro navigaci ve stále složitějším a zmanipulovaném světě.
