Jeden z měsíců Saturnu známý svými dramatickými gejzíry vycházejícími z jeho podpovrchového oceánu je Enceladus. Podle vědců analyzujících data z mise Cassini NASA může být ještě obyvatelnější, než se dříve myslelo. Objev naznačuje neustálý tok přebytečného tepla ze severního pólu Enceladu, což naznačuje delikátní energetickou rovnováhu hluboko pod ledovým povrchem. Tato stabilita po miliony, možná miliardy let posiluje její potenciál jako útočiště pro mimozemské bytosti.
Od roku 2005, kdy Cassini poprvé zahlédla obrovské oblaky vodní páry unikající z trhlin známých jako „tygří pruhy“ poblíž jižního pólu Enceladu, je Měsíc považován za hlavního kandidáta při hledání života mimo Zemi. Tyto gejzíry jsou napájeny slapovými silami vytvářenými gravitací Saturnu, které stlačují a ohřívají nitro Měsíce. Toto vnitřní teplo udržuje pod hustou ledovou skořápkou Enceladu obrovský oceán kapalné vody.
Velká otázka zní: jak dlouho toto potenciálně životaschopné prostředí vydrží?
Přestože vědci věděli, že teplo přichází z jižní polární oblasti, předpokládali, že severní pól je neaktivní. Nový výzkum tento předpoklad zpochybňuje. Porovnáním infračervených teplotních měření provedených sondou Cassini během zimního i letního období Enceladu (po celé jeho oběžné dráze) – což je období trvající téměř deset let – tým objevil neočekávané teplo na severním pólu Měsíce. Tento přebytečný tepelný tok pochází z oceánu 20 až 28 kilometrů pod povrchem, což naznačuje pokračující aktivitu i v této zdánlivě neaktivní oblasti.
Naměřený tepelný výkon je významný, jen ze severního pólu pochází 46 miliwattů na metr čtvereční. To se může zdát málo ve srovnání s tektonickými deskami Země, které ztrácejí teplo asi dvojnásobnou rychlostí, ale na celém povrchu Enceladu to činí 54 gigawattů – téměř ekvivalentní energii pocházející z přílivového ohřevu.
Tato přesná rovnováha mezi přijatým a rozptýleným teplem hraje zásadní roli při udržování oceánu Enceladu po dlouhou dobu. Pokud by došlo k příliš malému přílivovému ohřevu, oceán by zamrzl; nadměrné zahřívání by mohlo vést k nepředvídatelným sopečným erupcím a podmínkám varu, které by mohly být škodlivé pro potenciální život. Tato naměřená bilance silně naznačuje, že podpovrchový oceán Enceladu je stabilní a potenciálně obyvatelný po velmi dlouhou dobu – což poskytuje slibný pohled na dlouhověkost života v drsných prostředích mimo Zemi.
“Pochopení toho, kolik tepla Enceladus globálně ztrácí, je důležité pro pochopení, zda může podporovat život,” řekla Carly Howettová, planetární vědkyně z University of Oxford a Planetary Science Institute. “Tento nový objev potvrzuje dlouhodobou obyvatelnost Enceladu – kritické složky pro rozvoj života.”
Tato zjištění, zveřejněná 7. listopadu v časopise Science Advances, zdůrazňují hodnotu dlouhodobých misí k vzrušujícím nebeským tělesům, jako je Enceladus. Přestože sonda Cassini ukončila svou misi v roce 2017 ponořením se do Saturnu, tento nejnovější objev ukazuje, že z archivovaných dat lze v nadcházejících letech získávat cenné poznatky, což zdůrazňuje pokračující vědecký odkaz takto ambiciózních projektů. Budoucí mise ESA, která by mohla odstartovat ve 40. letech 20. století, doufá, že poskytne ještě podrobnější snímky oceánského světa Enceladus.
