Nový výzkum potvrzuje, že závažná sucha trvající několik desetiletí hrála klíčovou roli v pomalém kolapsu civilizace údolí Indus, jedné z nejstarších městských společností na světě. Studie publikovaná v časopise Communications Earth & Environment zdůrazňuje zranitelnost komplexních společností vůči dlouhodobým environmentálním stresům, zejména nedostatku vody.
Vzestup a pád civilizace závislé na řece
Civilizace údolí Indus vzkvétala asi před 5 000 až 3 500 lety na území dnešního Pákistánu a severozápadní Indie, která se soustředila kolem řeky Indus a jejích přítoků. V dobách největší slávy (před 4500–3900 lety) se vyznačoval vyspělým urbanistickým plánováním, složitým systémem vodního hospodářství a unikátním písmem. Přibližně před 3900 lety však tato civilizace začala dlouhý úpadek, který nakonec vedl k jejímu kolapsu. Důvody tohoto jevu zůstaly předmětem debat po celá desetiletí.
Klimatické modelování odhaluje pravdu
Vědci použili klimatické modelování v kombinaci s paleoklimatickými daty (krápníky, záznamy z jezer) k rekonstrukci podmínek v údolí Indu před 5 000 až 3 000 lety. Zjistili, že v tomto období došlo k mírnému zvýšení teploty (0,5 °C) a poklesu srážek (10–20 %). Ještě důležitější je, že identifikovali čtyři dlouhá sucha, z nichž každé trvá déle než 85 let, mezi 4450 a 3400 lety. Tato sucha postihla 65 % až 91 % regionu.
Jak sucha změnila společnost
Rané osídlení (před 5000–4500 lety) bylo soustředěno ve vlhkých oblastech. Ale jak se sucha před 4 500 lety zintenzivnila, populace se přesunuly blíže k samotné řece Indus, pravděpodobně v reakci na snížení srážek. Nejhorší sucho, které trvalo 113 let mezi 3531 a 3418 lety, se shodovalo s archeologickými důkazy o rozsáhlém opouštění městských center.
“Civilizace údolí Indus se s největší pravděpodobností nezhroutila náhle, ale spíše pomalu upadala, přičemž hlavním faktorem byla dlouhotrvající sucha.”
Pohled do budoucna: Environmentální stres a odolnost komunity
Studie naznačuje, že civilizace nepadla kvůli jediné katastrofické události, ale kvůli přetrvávajícím tlakům prostředí. Tato práce zdůrazňuje důležitou lekci pro moderní společnosti: ani vyspělé civilizace nejsou imunní vůči účinkům dlouhodobých klimatických změn, zejména pokud jde o kritické zdroje, jako je voda. Pochopení těchto starověkých zranitelností nám může pomoci lépe se připravit na výzvy dnešního měnícího se klimatu.
H. Solanki a kol. 2025. Vynucení říčního sucha harappské metamorfózy. Commun Earth Environ 6, 926; doi: 10.1038/s43247-025-02901-1
