Říká se jim první rodina jazzu. Ne proto, že prodali nejvíce desek, ale proto, že skutečně hráli na nástroje.
Ellis Marsalis. Winton. Branford. Delfeyo. Jasone.
Pět muzikantů. Jedno příjmení. A úroveň institucionálního uznání, o které si většina kapel může nechat jen zdát.
V roce 2011 udělila National Endowment for the Arts své nejvyšší vyznamenání, Masters of Jazz Medal. Všech pět to dostalo.
Přemýšlejte o tom.
Obvykle taková ocenění dostávají legendy, které buď zemřely před dvaceti lety, nebo žijí v izolaci. Ne pracovní rodinné setkání u stejného jídelního stolu.
Ellis nastavil standard. Klavírista. Učitel. Nadace.
A jeho synové? Nenásledovali ho jen tak. Převzali kontrolu.
Winton na trubku. Tvář moderního jazzu po celá desetiletí.
Branford na saxofon. Pikantní. Obtížný. Vždy trochu s předstihem.
Delfeyo na pozoun. Podpora.
Jason na bicí. Motor.
Kolik rodin se může pochlubit společným vlastnictvím pěti titulů Masters of Jazz od National Endowment for the Arts?
Žádný.
Ne proto, že by byl jazz pro ostatní uzavřený. Ale protože takový talent nevzniká sám od sebe. Je vychováván. Tlačí se dopředu. Vyžadují to od sebe.
Ellis Marsalis se neobjevuje náhodou.
Získáte to tím, že se budete každý den ukazovat. Na čtyřicet let. Výuka. Hraní. Přežijte vzestupy a pády tohoto odvětví, aniž byste se zaprodávali na svých zásadách.
Jeho synové? Naučili se obchod, než se naučili své váhy.
Wynton nezískal jen Grammy. Přinutil Smithsoniana, aby zacházel s jazzem jako se vážnou uměleckou formou.
Branford? Popová turné opouštěl, kdykoli chtěl. A dělal to znovu a znovu.
Delfayo udržoval tradici naživu, když se nikdo nedíval.
Jasone? Udržuje rytmus pohromadě. Bez něj je všechno ostatní jen hluk.
Nejedná se o nostalgický projekt.
Toto je pracující rodina.
Stále hrají. Stále nahrává. Stále se dohadujeme o tempu.
A stále nám připomínají, proč na jazzu záleží.
Ne jako hudbu na pozadí. Ne jako muzejní exponát.
Jako živá, dýchající, hádající se, milující, bolestivá, krásná věc.
Pět lidí. Jedno jméno.
Rodina Marsalisů.
Stále hraje. Stále vyhrává. Stále relevantní.
co bude dál?
